Byl jeden úředník druhé třídy, služebně tedy nic moc, ale přece jen o pár pater výš, než obyčejný póvl a ten měl velice přísnou matku, přesvědčenou, že je nutné neustále ho vychovávat Bismarckovou metodou (= cukr a bič) v nesacharidové úpravě, tady bez cukru.
Kdykoliv přišel domů, zmlátila ho téměř do (jeho) bezvědomí a on to trpělivě snášel, protože byl vzdělaný a znal přísloví kmene Zulů: Ačkoliv tě polévka v krku pálí, nezapomeň, že ji matka vařila (přeloženo do afrikánštiny: Alhoewel die sop in jou keel brand, moet jy onthou dat jou ma dit gekook het.).
Tak to šlo dlouhá léta a on bez hlesnutí snášel matčiny rány. Až jednou, bylo to přesně 27. července v 17:30, se hořce rozplakal. To matku vylekalo i tázala se, proč náhle změnil své chování (behavior – to je totiž nejen bajka, ale také nenápadná lekce jazyků, neb víme, že kolik řečí umíš, tolikrát můžeš dostat přes hubu).
Úředník své mamince vysvětlil, že zpozoroval, že její rány jsou vedeny s menší energií (E = mc²), z čehož usoudil, že stárne (maminka), a to mu je líto. Lítost, jak známo, je emocí vedenou parasympatikem a slzy tekou proudem a tím pádem jsme smutní. Jak nás učí Kundera, jedině čeština má tak hezké zvukomalebné slovo pro tento prožitek.
Matka se nad tím hluboce zamyslila. Hned večer otevřela Google, zapátrala a ráno si dle rady koupila něco přípravků obsahujících nenasycené mastné kyseliny s krátkými řetězci (SCFA), několik dalších doplňků stravy a rovněž prebiotika, probiotika a postbiotika. Také pár multivitaminu a enzymu HPO56.
Večer, 28. července v 17:30, když přišel syn domů, maminka mu jedním karate šlehnutím přerazila krční páteř.
Naučení: Je společensky neodpustitelnou chybou diskutovat na téma věku dámy.
Autor: MUDr. Radkin Honzák, CSc.
foto: Michal Vincent
Text neprešiel jazykovou korektúrou.